Jdi na obsah Jdi na menu
 



Vítáme Vás na webu pro oldtimery FIAT


 
 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

FIAT

Fabbrica Italiana Automobili Torino

První dílny byly založeny  v červnu 1899 na Corso Dante v Turíně.

Od samého počátku se automobily FIAT účastnily automobilových závodů .

V roce 1906 FIAT Red Thunderbold dosáhl na dráze v USA rychlosti 206 km/hod

 

Historie automobilky

Jedna z nejstarších světových automobilek a největší italská automobilová společnost se sídlem v Turíně, F.I.A.T. - Fabbrica Italiana di Automobili Torino, byla založena 11. června 1899 skupinou podnikatelů a finančníků v čele s Giovannim Agnellim. Od počátku se firma orientovala na sériovou výrobu, byť první sérii představovalo jen 8 vozů vyrobených v roce založení. První typ 3 1/2 HP Vis-a-vis (tváří v tvář - sedadla proti sobě) byl v dnešní terminologii kabriolet 2+2, poháněný vzadu umístěným motorem Benz o výkonu 2,6 kW  (3,5 k). Výroba se velmi úspěšně rozvíjela a počet zaměstnanců továrny na Corso Dante vzrostl z původních padesáti na 2500 v roce 1906.
První světová válka přispěla k dalšímu rozvoji firmy a v roce 1919 již přesáhl počet zaměstnanců 40 000.

První automobil FIAT  v roce 1899 První automobil FIAT, 1899 

Speciál pro Grand Prix - FIAT S-74 Corsa, 1909   Special pro Grand Prix -

Na rozdíl od předválečných typů označovaných čísly, Tipo 1, Tipo 2 atd., kde nejslavnější byl FIAT Zero (Tipo 0), kterého bylo vyrobeno téměř 2000 ks, dostaly poválečné typy do označení skupinu 500 a hned první byl velmi úspěšný typ 501. V roce 1923 byl postaven na okraji centra Turína závod inspirovaný metodami americké automobilky Ford a ojedinělý svou zkušební dráhou s klopenými zatáčkami na střeše budovy. Nejúspěšnějším z nové generace byl typ 509 z roku 1928 s litrovým motorem OHC či později větší typ 514.

    Závod Torino-Lingotto        Výrobní závod Torino -
V roce 1932 byl představen neobyčejně úspěšný typ 508, jehož postupný vývoj skončil až v šedesátých letech typem 1100R. Původní typ 508 dostal i slovní označení Balilla a byl v licenci vyráběn v řadě evropských zemí, u nás továrnou Walter v Jinonicích jako typ Junior. Jeho sportovní, dvoumístná verze slavila v třicátých letech úspěchy na soutěžích i závodech.FIAT vždy vyráběl především automobily pro nejširší vrstvy a tak není divu, že v roce 1936 se zrodila jeho další legenda, FIAT 500 Topolino (myška), malý dvoumístný automobil se čtyřválcovým motorem obsahu 500 cm3 a pohonem zadních kol. Tento automobil byl vyráběn i ve Francii jako SIMCA 5; ve výrobě se udržel až do poloviny padesátých let.

    Torino-Mirafiori  Výrobní závod Torino Mirafiori
V roce 1939 byl do provozu uveden nový závod v turínské vilové čtvrti Mirafiori, zaměstnávající 22 000 lidí. Prvním zde vyráběným typem se stal FIAT 1100, pokračovatel tradice původní Balilly - malý rodinný automobil, jehož konstrukční prvky (zejména motor) využila prostřednictvím italské konstrukční kanceláře Pellegati i boleslavská škodovka pro své typy vyráběné koncem 30. let a po II. sv. válce (Popular, Rapid, Tudor atd.). Velkým typem značky byl pokrokový aerodynamický šestiválec FIAT 1500. V té době již FIAT zcela naplňoval své heslo "Terra, mare, cielo - Země, moře, nebe" a vyráběl vedle osobních i nákladní automobily, železniční vozidla, traktory, lodě i letadla. Intenzivně byly rozvíjeny také zbrojní programy.


            Střední tank M14 41, produkce Ansaldo a FIAT, 1942  Ansaldo - FIAT

Po druhé světové válce se FIAT opět soustředil na malé rodinné automobily a Topolino nahradil hned dvěma typy, v roce 1955 větším čtyřmístným typem 600 a o dva roky později menším spíše jen dvoumístným (2+2) typem 500, v obou případech s motory vzadu. Typ 600 byl také první FIAT bezrámové koncepce s motorem vzadu, tj. se samonosnou karoserií. Oba typy se staly základem celé řady užitkových či sportovních verzí, případně jen karosářských kreací italských mistrů automobilového designu. Pozoruhodný byl především šestimístný typ 600 Multipla, či verze kombi 500 Giardiniera. Vývoj většího předválečného typu 1100 pokračoval v 50. letech výrobou svižného čtyřdveřového vozu shodného typového označení, známého též jako "Nuova Millecento".


FIAT 600, 1955         FIAT 600  rok výroby 1955              

        

V roce 1960 byl typ 600 modernizován jako 600 D a objem jeho čtyřválcového motoru vzrostl ze 633 cm3 na 767 cm3 a výkon dosáhl již 20 kW (27 k). Zvětšením "šestistovky" a přizpůsobením novým bezpečnostním předpisům vznikl v roce 1964 typ 850 Berlina, doplněný později o sportovní kupé 850 Coupé a Sport Coupé a elegantní dvoumístný roadster 850 Spider a Sport Spider. V užitkové verzi byl nabízen velmi zajímavý typ 850 T Familiare.

FIAT 1300   FIAT 1300         
Střední a vyšší třídu reprezentovaly ve výrobním programu typy 1300/1500 (1961) a 1800/2100/2300 (1959). Poté následovaly typy nové řady označované číselným kódem projektu, 124 a 125 z roku 1966, které v roce 1974 vystřídaly typy 131 Mirafiori a 132, vyráběné do počátku osmdesátých let. Malé typy 500, 600, 850 a 1100 byly nahrazeny typy 126, 127 (1971) a 128 (1969), které představovaly další revoluční změnu v koncepci automobilů FIAT. FIAT 128, vyráběný později s mírně upravenou karoserií v bývalé Jugoslavii jako Zastava 1100 (101) byl první FIAT s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol, byť tato koncepce již byla odzkoušena v rámci koncernu FIAT jako Autobianchi A111. V té době již do koncernu patřily další italské automobilky jako např. Abarth, Autobianchi, Itala, O.M., později k nim přibyly i takové značky jako Alfa Romeo, Lancia a dokonce i legenda velkých cen, Ferrari.

FIAT 124, Auto roku 1966 - COFY  FIAT 124 automobil roku 1966       
FIAT slavil úspěchy i na světovém trhu a právě ve zdařilé kombinaci progresivní techniky, nezaměnitelného designu a příznivé ceny je nutno chápat i zisk prvních prestižních titulů COFY (Car Of The Year) - Automobil roku, typy 124 (1964), 128 (1969) a 127 (1971). Na sportovním poli byly úspěšné zejména typy 124 Sport Coupé, 124 Abarth, 128 Rally a 128 Sport Coupé. Poslední zmíněný typ doslova udělal automobilový sport v normalizovaném Československu, kdy na okruzích a v závodech do vrchu porážel speciály z boleslavské škodovky.
    FIAT 131 Mirafiori, 1974     FIAT Mirafiori  rok výroby 1974
Koncern FIAT byl v sedmdesátých letech zásadně reorganizován tak, že dnes představuje holding samostatných ekonomických subjektů. Výrobou osobních a lehkých dodávkových automobilů se zabývá společnost FIAT Auto. Výroba nákladních a ostatních užitkových automobilů byla v roce 1975 převedena do nově vytvořené společnosti IVECO - Industrial Vehicle Corporation s výrobními závody po celé Evropě. K zakládajícím značkám FIAT Veicoli Industriali, Lancia Veicoli Speciali, O.M. (Oficcine Mechanice), UNIC (Francie) a Magirus (Německo) byly později přikoupeny i společnosti Ford Trucks (Anglie), Pegaso (Španělsko) a Seddon-Atkinson (Anglie).         

               
Typové řady FIAT Auto let osmdesátých byly označovány opět jmény, např. Argenta (132), Regata, Panda, Uno a Tipo. Generaci let devadesátých tvořily, podle velikosti, typové řady Seicento, Punto, Bravo/Brava, Palio, Marea, Marea Weekend, Scudo, Ducato a sportovní Barchetta a Coupé FIAT.
FIAT Tipo, Auto roku 1989 ( COFY)      FIAT Tipo automobil roku 1989

         V současné době jsou již téměř všechny nahrazeny novinkami pro 21. století, Panda (Gingo), Idea, Multipla a Stilo. FIAT Auto patří k nejvýznamnějším světovým výrobcům a v konkurenčním boji nabírá na dynamice svého rozvoje. V rámci globalizace automobilového průmyslu spolupracuje se společností General Motors Co. (USA).

Převzato ze stránek:   fiatklub.praha.sweb.cz/automobilka.html

 


 

 

Trocha historie modelů malých Fiatů

Fiat 600
1955 – 1969

  V roce 1955 přišel Fiat s novým, moderně řešeným malým vozem Fiat 600. Představil jej v březnu na jarním autosalónu v Ženevě. Šestistovka dostala dvoudveřovou čtyřmístnou karosérii se čtyřválcovým, kapalinou chlazeným motorem umístěným vzadu. Stala se tak prvním Fiatem s touto tehdy populární koncepcí. Vozu s kompaktními rozměry – délka 329,5 cm, šířka 138,7 cm, výška 140,5 cm a pohotovostní hmotností 615 kg stačil motor se zdvihovým objemem 633 cm3 s výkonem 16 kW (22 k), později zvýšený na 18 kW (24,5 k) při 4600 ot.min-1. Maximální rychlost činila 95 – 100 km/h. Spotřeba se přitom pohybovala pod hranicí 6 l/100 km. Modernizovaný Fiat 600 D dostal v roce 1964 motor s objemem 767 cm3 a výkonem 21,3 kW (29 k) při 4 800 ot.min-1.  Kapalinou chlazený řadový čtyřválec byl opatřen litinovým blokem, hlavou válců z lehkých slitin a třikrát uloženou klikovou hřídelí. Mazací soustava obsahovala čelní olejové čerpadlo a obtokový filtr s papírovou vložkou, Fiat 600 D dostal mazací soustavu s odstředivým filtrem oleje v řemenici. Převodovka byla čtyřstupňová se synchronizací II., III. a IV. rychlostního stupně. Všechna kola byla nezávisle zavěšena, přední na spodním příčném listovém peru, které zároveň tvořilo odpružení, a příčných horních ramenech. Zadní náprava byla úhlová s šikmou osou kývání a odpružena byla vinutými pružinami. Tlumení kmitů zajišťovaly olejové tlumiče.  V květnu 1964 došlo ke změně otevírání dveří u sedanu, Multipla zůstala zachována s původní konstrukcí předních dveří otevíraných „proti větru“. Později v průběhu výroby docházelo k drobným dílčím úpravám, které většinou představovaly přejímání konstrukčních celků z modernějšího modelu 850. Koncem roku 1969 byla výroba v Itálii ukončena. Fiat 600 se vyráběl také mimo Itálii ve Španělsku (Seat 600), Jugoslávii (Zastava 600), NSR (NSU Jagst) i Argentině, kde se vyráběla až do počátku 80. let minulého století verze 600 R s motorem o zdvihovém objemu 800 cm3. Meziverze mezi Multiplou a sedanem pod označením Seat 800, používaná zejména jako taxi, se vyráběla u Seatu, tam také pokračovala výroba modernizované verze 600 E a 600 L až do roku 1973. Do roku 1982 se šestistovka vyráběla v Argentině a jugoslávské automobilce Zastava, avšak od konce 70. let minulého století již s motorem z Fiatu 850. Celkově bylo v mateřském závodě v Turíně vyrobeno 2 612 367 kusů (dle Wikipedie), italské stránky uvádějí 2 695 197 automobilů řady 600. V České republice je přihlášeno k provozu 3 712 Fiatů 600. Ve slušném stavu se Fiat 600 (rok výroby cca 1955) prodává za 5 000 EUR, před rekonstrukcí přibližně za 1 000 EUR. V Monaku proběhla před dvěma roky aukce Fiatu 600 v plážové úpravě, který vlastnil Giannini Agnelli. Vydražil se za 40 000 EUR (v přepočtu za 970 000 Kč). Vozy Fiat Jolly (v Itálii se jim někdy říká La Spiaggina) se vyráběly v letech 1958 až 1966 a měly je v oblibě tehdejší celebrity. Vzniklo přibližně 100 kusů a každý z nich je raritou. Jedním jezdil např. Agnelliův kamarád, jiný průmyslový magnát, Aristotle Onassis. Co vás u Fiatu 600 může překvapit? Jednoznačně brzdy – válečkům a hadicím nesvědčí delší nečinnost a zanedbaná výměna brzdové kapaliny. Dalším nepřítelem je koroze, která hlodá ve všech nejnemožnějších místech, pokud bylo vozidlo provozováno v zimním období a jezdilo v soli. Motor je citlivější na přehřátí, a když se rozsvítí kontrolka, zpravidla již vaří. Termostaty také nepatří k dlouho životným dílům. Často praská struna plynového pedálu, zlobí regulační relé, pozor je třeba dávat na klínové řemeny. Většina šestistovek má opotřebené karburátory a rozdělovače, kdo pravidelně nemaže svislé čepy, tomu se zadřou. Majitelé chválí šestistovku za její jednoduchost, účinné topení a snadný start v zimním období.

 

 Fiat 600 Multipla

 1956 – 1969

Samostatnou zmínku si zaslouží velkoprostorová čtyřdveřová verze Fiatu 600, nazvaná Multipla. Představena byla na Expo 1956 v Bruselu, kde doslova vyvolala senzaci. Jak hlásal dobový prodejní slogan, „Multipla je uvnitř větší než venku“. Začala se vyrábět v roce 1956, jen krátce po zahájení výroby základního modelu. Trambusová koncepce poskytovala prostor šesti cestujícím nebo se dvěma sedadly umožňovala naložit velké množství zavazadel. Variabilitu interiéru usnadňovala dvě sklopná nouzová sedadla. Na délku měří Multipla 353 cm, na šířku 145 cm, na výšku 158 cm, rozvor je prodloužen na 200 cm, pohotovostní hmotnost činí 750 kg, užitečná hmotnost 480 kg. Pohonné ústrojí Multiply bylo převzato ze základního modelu šestistovky a přední náprava z Fiatu 1100 – oproti šestistovce jsou na přední nápravě vinuté pružiny. Lahůdkou je řízení s dvakrát lomenou hřídelí s klouby. Rezerva je umístěna pod krytem z vnitřní strany na čelní stěně, před koleny spolujezdce. Multipla si získala hlavně v Itálii velkou popularitu a byla hojně využívána jako vozidlo taxislužby. Čtyřdveřový, šestimístný automobil dosahoval maximální rychlosti 90-105 km/h při spotřebě 6,7-6,85 l/100km. Vozy z prvních let výroby využívaly motor o objemu 633 cm3, který byl později nahrazen výkonnější jednotkou o objemu 767 cm3, s výkonem 32 k. Modifikace Multipla bylo vyrobeno přibližně 129 994 kusů, v České republice jich je v provozu několik kusů. Fiat Multipla z roku 1966, který vlastní Aleš Titzl, je v současné době nejlépe zrenovovaným exemplářem v ČR, navíc s exotickým původem – první majitel jej zakoupil 27. 9. 1966 za 9 500 tuzexových korun. Vůz byl v tomto roce vystaven na brněnském strojírenském veletrhu a s výrobním číslem karosérie 129 224 se jednalo o jednu z posledních Multipel.

 

 Abarth 600

 1955 – 1971

  Již koncem 50. let minulého století na základě modelu Fiat 600 stavěly některé karosárny speciální verze malých sportovních automobilů. Příkladem může být úhledné kupé Siata Amica 600 nebo Viotti 600. Speciální karoserie vyráběly i další firmy, například Fissore, Moretti, Savio, Vignale, Ghia, Pininfarina a další.  Carlo Abarth (15. 11. 1908 – 24. 10. 1979) upravoval šestistovky pro závodní účely, především pro závody na okruzích. Dodávaly se s třemi typy motoru – 750 (747 cm³), 850 (847 cm³) a 1000 (982 cm³). Vrcholná verze 1000 TC (Turismo Competizione) měla čtyřventilovou hlavu válců a dvojici dvojitých spádových karburátorů Weber 40 DCOE. Kompresní poměr činil 13 : 1. V nejostřejší verzi se označovala jako 1000 Berlina Corsa. Maximální rychlost činila podle převodů až 190 km/h díky maximálnímu výkonu 63-84,69 kW (85,7-115 k). Fiat Abarth 1000 Berlina Corsa GR.2 dosahoval rychlosti až 200 km/h. Rozměry: délka 335 cm, šířka 142 cm, výška 130 cm. Vůz vážil pouhých 583 kg, do nádrže se vešlo 70 litrů paliva. Od sériové verze se Abarthy odlišovaly velkým chladícím otvorem místo předního nárazníku, rozšířeným rozchodem s velkými koly, kotoučovými brzdami na všech kolech a zadním spoilerem. Dnes tyto automobily představují „perlu“ mezi sběrateli. Abarth 1000 TC Stradale z roku 1961 se prodává v průměru za 22 000 EUR, ve špatném stavu za 5 000 EUR.

 

 Fiat 500

 1957 – 1975 (1977)

V roce 1957 přišel Fiat s dalším malým vozem, ještě menším než šestistovka, Fiatem Nuova 500. Svými rozměry a velikostí motoru se hlásil k tradici slavného Topolina, měl však koncepci „vše vzadu“, po vzoru většího Fiatu 600. Délka nové pětistovky nepřekročila tři metry a k pohonu jí musel stačit vzduchem chlazený dvouválec. Jeho konstruktérem byl opět Dante Giacosa, který k utlumení vibrací motoru (oba písty se pohybují souběžně) použil mohutné vyvažovací závaží na klikové hřídeli a speciální pomocný rám. Motor o objemu 479 cm3 dával výkon necelých 10 kW (13 k), převodovka byla čtyřrychlostní, nesynchronizovaná. Vůz s hmotností 470 kg dosahoval nejvyšší rychlosti 85 km/h a měl spotřebu 4,5 l/100 km. O rok později byl výkon motoru zvýšen na 12 kW. Novinka se vydala do světa v italském pompézním stylu – 3. 6. 1957 vyjelo z brány automobilky 120 Fiatů 500 a v každém stála v otevřeném střešním okně krásná dívka. Marketingové oddělení továrny vytáhlo do boje se sloganem „Nuova 500 – Velké malé auto“. Malá pětistovka, která se zasloužila o masovou motorizaci Itálie, byla postupně modernizována a vydržela ve výrobním programu až do roku 1975. Licenčně se Fiat 500 vyráběl v německé továrně v Heilbronnu, ve španělském Seatu, v rakouské automobilce Steyr-Puch a na Novém Zélandě. Modely: Nuova (1957–1960), D (1960–1965), K – Giardiniera (1960–1977), F – Berlina (1965-1973), L – Lusso (1968-1972), R – Rinovatta (1972-1975). V letech 1957-1975 bylo v Itálii vyrobeno 3 678 000 vozů Fiat 500. Všechna kola Fiatu 500 jsou nezávisle zavěšena, o pohon se stará vzduchem chlazený dvouválec objemu 479 cm3 a výkonu 10 kW se čtyřstupňovou převodovkou. Později byl motor nahrazen novějším s objemem 499 cm3. Poslední verze 500R měla motor z modernějšího Fiatu 126 o objemu 594 cm3. Kromě dvoudveřového provedení existuje i kombi s ležatým motorem pod podlahou zavazadelníku s názvem Giardiniera. To se od roku 1966 vyrábělo v produkci firmy Autobianchi. Modifikace: Nuova 500, Nuova 500 Tetto Apribile, Nuova 500 Trasformabile, Nuova 500 Sport, Nuova 500 America, 500 Abarth Derivatizione, 500 Economica, 500 Normale, 500 L, 500 F, 500 D, 500 R, 500 Gamine, 500 Giardiniera, Furgonciono 500

Přestavby: Coupé Pininfarina 500 Abarth Speciale, Savio, Frua – Nuova 500, Vignale 500, Coupé Zagato, Vignale Gamine, Vignale Gamine Fiat 500 Spider, Francis Lombardi Nuova FL, Francis Lombardi My Car, Francis Lombardi Spider 500, Francis Lombardi 500 Utilliti, Viotti 500 Spider, Moretti 500 Coupé, Moretti 595 SS Abarth, Moretti 500 Giardiniera, Ghia Jolly 500, Ghia Jolly 500 America, Pick-up Ghia Ziba, Savio Spiaggia, Piazzi – Bikini, Ferves Ranger, Ferves Ranger Cargo, AP Scoiattolo, Moretti Minimaxi, Giannini Fiat 500, Giannini TV Montecarlo, Fiat Giannini 650 Lusso – Nuova Produzione (NP), Fiat Abarth 500, Fiat Nuova Abarth 500, Fiat Abarth 500 Berlina Record, Fiat Abarth 595 Transformation Kit, Fiat Abarth 595 SS, Fiat Abarth 595 SS Corsa

Kdo všechno jezdil Fiatem 500? Např. hollywoodská sexbomba Jane Mansfieldová, závodník Juan Manuel Fangio, kněz Giovanni Montini – pozdější papež Pavel VI.

 Jak se jezdí Fiatem 500? Řazení je poměrně jemné a přesné, ale vyžaduje cvik a trpělivost. Aby se předešlo lámání zubů převodovky, která nemá synchronizaci, je nutno řadit s dvojím vyšlápnutím spojky. Přístrojová deska se vyznačuje spartánskou jednoduchostí – nic zbytečného (rychloměr, počítadlo ujetých kilometrů, kontrolky dobíjení, tlaku oleje v motoru, zapnutí parkovacích světel a signalizace nízké hladiny benzínu). Jednoduché páčky slouží k zapínání parkovacích světel a k přepínání tlumených a dálkových světel, další páčka ovládá směrovky. Ruční plyn pomáhá startování a při jízdě dlouhou rovinou není potřeba držet nohu na plynovém pedálu (jednoduchý předchůdce tempomatu). Startuje se ruční páčkou mezi sedadly, kde se také nachází páčka sytiče. Pedály jsou poměrně miniaturní a blízko u sebe. S pětistovkou se jezdí jediným způsobem – plyn musíte zašlápnout až do podlahy. Tehdy se poměrně nedotáčivé auto změní v silně přetáčivé a řidiči dává pocítit silný skluz zádě. Se šnečím zrychlením nelze udělat nic (13,2 kW, maximální rychlost 96,3 km/h, zrychlení na 1 km s pevným startem 53,7 s). Brzdy jsou velmi dobré (plně naložené auto má hmotnost pouhých 820 kg), řízení reaguje solidně. Nepříjemná je vysoká hladina vnitřního hluku (rádio není potřeba – stejně byste ho neuslyšeli). Překvapením je, že se za volant vejde i dvoumetrový muž (hlava mu občas vykoukne střešním oknem). Při čelním nárazu vás spolehlivě zabije vražený volant a následuje kremace (nádrž je před řidičem v předním kufru). Prvních pět set Fiatů 500 do ČSSR dorazilo na jaře 1970 a Mototechna, n. p. je začala prodávat od dubna. Ve standardním provedení Fiat 500 F stál 49 000 Kč, model 500 L byl k dostání pouze v prodejně Tuzex. Do konce roku 1970 bylo přihlášeno k provozu 1 342 vozů. K 31. 12. 1971 bylo přihlášeno 2 026 Fiatů 500, na jaře následujícího roku Mototechna prodala posledních 174 ks „pětistovek“ za cenu 35 000 Kčs za kus. K 31. 12. 1972 bylo přihlášeno k provozu 2 362 Fiatů 500. K 1. 1. 2008 bylo přihlášeno k provozu 895 ks automobilů Fiat 500, k 1. 1. 2009 jejich počet stoupl na 1 063 ks díky evidenci nového modelu „pětistovky“ a chybným přiřazením několika Cinquecent z 90. let minulého století. Jenom pro zajímavost – v současné době je v ČR evidován 1 Fiat Nuova 500 z roku 1957, 3 z roku 1958, po 6 kusech z roku 1959 a 1960, 16 z roku 1961, 21 z roku 1962, 15 z roku 1963, 12 z roku 1964, 11 z roku 1965, 3 z roku 1966, 4 z roku 1967, 5 z roku 1968 a 7 z roku 1969. Následují roky 1970 s 497 kusy, 1971 se 176 kusy, 1972 s 11 kusy, 1973 s 2 kusy a z roku 1974 pochází 1 „pětistovka“. Další auta mohou být nepřihlášena a čekají na renovaci.

 

Fiat 500 Abarth

 1958 – 1973

Podvozek Fiatu 500 často posloužil nejrůznějším úpravcům, jako bylo Carlo Abarth a Attilio Giannini. Dvorní úpravce Fiatu – Carlo Abarth – vyráběl v letech 1958-1971 svoji vlastní výkonnější variantu modelu 500. Byla připravena pro závody, ale určitý počet vozů se dostal i do volného prodeje. Později byly na výběr dva motory – od roku 1964 motor 594 cm³ o výkonu 23,5 kW (31,9 k) – Fiat 595 a od roku 1965 motor 695 cm³ o výkonu 27,9 kW (40,4 kW) – Fiat 695. Vyráběly se také výkonnější verze Fiat Abarth 595 SS a Abarth 695 SS. Nejvýkonnější závodní verze Fiat Abarth 695 SS Asetto Corsa měla vzadu uložený dvouválcový vzduchem chlazený motor OHV o objemu 690 cm3 a s výkonem 44 kW (60 k/8 500 ot.min.-1). Závodní speciál se vyráběl v letech 1966-1968 vážil pouhých 480 kg a snadno dosahoval rychlost 165 km/h. S pětistupňovou převodovkou dosahuje až 190 km/h. Na srazy pořádané Fiat klubem Ostrava s tímto typem v letech 2008, 2009 a 2010 přijel Antonio Zamunaro – cena takového unikátu činí cca 35 000 EUR. Originální pětistovku Abarth stěží najdete ke koupi – můžete si však objednat 590 GT Corsa Replica. Vyrábí se na závaznou objednávku ve firmě Giannini Automobili S.p.A. a stojí jako dobře vybavená Škoda Fabia.