Jdi na obsah Jdi na menu
 


Před 60. lety začala výroba Fiatu 600

Před 60 lety začala výroba Fiatu 600

Jaromír Polášek

V polovině 50. let minulého století byl Fiat druhou největší automobilkou v Evropě po BMC, následován VW a Fordem. Zatímco BMC exportovalo přes 42% vyrobených aut a Rootes 44%, Fiat vyvážel pouze 30% produkce. Výhradním vlastníkem Fiatu byl italský stát. V roce 1953 Fiat zaměstnával 71 000 lidí a měl obrat 57 miliard lir. Dodával osobní a nákladní automobily, autobusy, stavební a zemědělské stroje, traktory, lokomotivy a vagóny, vojenská a civilní letadla, lodní motory, zbraně, nářadí pro kutily i stroje do továren, angažoval se i v zahraničním obchodu. V roce 1955 Fiat dokázal vyrobit 75 000 t litiny a hliníkových slitin, 442 000 t oceli a dalších ocelářských surovin. Hlavním akcionářem Fiatu přitom zůstávala rodina Agnelli. Celých 85% obratu 422 miliónů dolarů pocházelo z výroby osobních automobilů.

V první polovině 50. let minulého století automobilka Fiat nutně potřebovala přivést na světové trhy malý, obratný, výrobně levný a hlavně moderní automobil. Automobilku řídil Vittorio Valletta, který Dante Giacosu pověřil vedením konstrukčního týmu při vývoji nového vozu, který měl nahradit úspěšný Fiat Topolino, jehož poslední verze 500C se přestala vyrábět v roce 1954. Konstruktér Dante Giacosa (3. 1. 1905 Řím – 31. 3. 1996 Turín) byl technickým manažerem ve společnosti Fiat počínaje rokem 1937, ředitelem strojírenské divize Fiat se stal od roku 1950.

Vývoj budoucí šestistovky neprobíhal zdaleka hladce – počáteční projekt počítal s hmotností 450 kg, což se ukázalo nereálné, výrobní rentabilita se pohybovala kolem 500 ks denní produkce a bylo zapotřebí investovat do přípravy výrobní linky cca 10 bilionů lir. Giacosa během několika měsíců vypracoval jako pohonnou jednotku šestistovky zcela nový, čtyřválcový vertikální motor, poměrně konvenční s vodním chlazením, doplněný čtyřrychlostní převodovkou. Na začátku roku 1953 mohlo začít finální testování. Původní prototyp měl i motor chlazený vzduchem.

Motor šestistovky byl velmi robustní, s rozvodem OHV, spolehlivý, výrobně racionální a vykazoval příznivou spotřebu benzínu. Patrně to byl jeden z nejlepších navržených motorů v Mirafiori, na základě motorů „100“ (633 cm3) a „100D“ (767 cm3), vyvinutých pro Fiat 600 byly odvozeny motory pro Fiaty 850, 127 (900), Panda 34, 45 a 899, A 899 a A 45, také pro Autobianchi A112 a dokonce verze Abarth 982 cm3 a 1050 cm3 a SEAT Ibiza a Marbella. Odvozené motory na bázi motoru původní šestistovky určené pro Fiaty Cinquecento a Seicento se vyráběly ve Fiat Auto Poland až do roku 1999.

Sací potrubí bylo integrováno do hliníkového odlitku hlavy a nemuselo být svařováno ze čtyř kusů, jako u starších modelů. Trvale poháněný ventilátor byl umístěn na jedné ose spolu s vodním čerpadlem, vzduch tlačil proti směru jízdy, zezadu směrem k tělesu chladiče. Design vozu byl definitivně dořešen v polovině roku 1954 a následně došlo k přípravě montážní linky v závodě Mirafiori a k zadání výroby nástrojů, forem pro lisování karosérie, atd.

K světové premiéře Fiatu 600 došlo ve Veletržním paláci v Ženevě dne 9. března 1955. Fiat 600 byl zcela novým modelem, který se zásadně odlišoval od dosavadní produkce automobilky Fiat. Šestistovka dostala dvoudveřovou čtyřmístnou karosérii se čtyřválcovým, kapalinou chlazeným motorem umístěným vzadu. Stala se tak prvním Fiatem s touto tehdy populární koncepcí (např. Renault 4 CV, R Floride a R 8, VW Kärfer, Porsche). Vozu s kompaktními rozměry – délka 329,5 cm, šířka 138,7 cm, výška 140,5 cm a pohotovostní hmotností 615 kg stačil motor se zdvihovým objemem 633 cms výkonem 15,8 kW (21,5 k). U vozů později dovážených do ČSR se uváděl maximální výkon 16,1 kW (22 k).

Kapalinou chlazený řadový čtyřválec byl opatřen litinovým blokem, hlavou válců z lehkých slitin a třikrát uloženou klikovou hřídelí. Motor byl tzv. podčtvercový – vrtání 60 mm, zdvih 56 mm. Mazací soustava obsahovala čelní olejové čerpadlo a obtokový filtr s papírovou vložkou, Převodovka byla čtyřstupňová se synchronizací II., III. a IV. rychlostního stupně. Všechna kola byla nezávisle zavěšena, přední na spodním příčném listovém peru, které zároveň tvořilo odpružení, a příčných horních ramenech. Zadní náprava byla úhlová s šikmou osou kývání a odpružena byla vinutými pružinami. Tlumení kmitů zajišťovaly olejové tlumiče. Maximální rychlost činila 95 – 100 km/h, u pozdějšího typu 600 D až 110 km/h. Spotřeba se přitom pohybovala v rozmezí 6 – 6,8 l/100 km. Stoupavost činila u typu 600 27%, u typu 600 D 30%. Pohotovostní hmotnost s palivem a náplněmi, náhradním kolem a nářadím činila 615 kg, Fiat 600 uvezl 4 dospělé osoby a náklad o celkové hmotnosti až 615 kg.

Hlavními atributy nového modelu 600 měla být nízká cena, jednoduchá a robustní konstrukce a nenáročnost na servis. Ještě téhož roku byla představena verze Cabrio s odklápěcí plátěnou střechou a se stejným agregátem. Zaváděcí cena byla stanovena na 590 000 lir. Zájem veřejnosti byl mimořádný – během několika měsíců lhůty na dodání nového vozu v Itálii překročily jeden rok.

Doslova revolucí bylo představení modelu Multipla v Bruselu roku 1956. Na podlahové a podvozkové plošině Fiatu 600 postavili italští konstruktéři trambusovou karoserii pro 6 sedících osob, případně použitelnou i jako dodávka pro přepravu nákladu za předpokladu vyjmutí jedné nebo obou zadních řad sedadel. Multipla dostala vzhledem k předpokládanému většímu zatížení jinak odstupňovanou převodovku (kratší), aby byla zajištěna potřebná stoupavost. Tím se snížila maximální rychlost z 96 na necelých 90 km/h.

Drobné designové změny přišly v roce 1959, kdy Fiat 600 dostal modifikovaný motor s kompresním poměrem zvýšeným ze 7 na 7,5 : 1, změněným profilem vačkového hřídele a zvětšenými vůlemi ventilů, čímž výkon vzrostl na 18 kW (24,5 k) při 4600 ot.min-1, maximální točivý moment dosahoval 40 Nm při 3 000 ot.min-1. Karburátor WEBER 22 IM byl nahrazen karburátorem WEBER 26 IM. Další změny byly provedeny na brzdové soustavě.

Modernizovaný Fiat 600 D dostal v roce 1960 motor s objemem 767 cm3 a výkonem 21,3 kW (29 k) při 4 800 ot.min-1. Maximální točivý moment činil 47 Nm při 3 000 ot.min-1. Motor byl nyní mírně nadčtvercový – vrtání 63 mm, zdvih 62,5 mm.  Karburátory WEBER se změnily na typ 28 ICP nebo ICP1, případně se osazovaly karburátory SOLEX 28 PIB 2 nebo 28 PIB 3. SOLEXY měly namísto sytiče jen vzduchové přívěry. Fiat 600 D dostal v roce 1966 mazací soustavu s odstředivým filtrem oleje v řemenici. V květnu 1964 došlo ke změně otevírání dveří u sedanu, Multipla zůstala zachována s původní konstrukcí předních dveří otevíraných „proti větru“. Později v průběhu výroby docházelo k drobným dílčím úpravám, které většinou představovaly přejímání konstrukčních celků z modernějšího modelu 850. Od ledna 1968 se montovalo výkonnější olejové čerpadlo z Fiatu 850. Koncem roku 1969 byla výroba Fiatu 600 v Itálii ukončena. 

Podstatný z hlediska vývoje řady 600 byl pak rok 1960, kdy pod označením Fiat 600 D přišel model s novým motorem 767 cm³ a maximální rychlostí 110 km/h. Motor dostal novou mazací soustavu s odstředivým filtrem oleje v řemenici. Až v květnu 1964 došlo ke změně otevírání dveří u sedanu, Multipla zůstala zachována s původní konstrukcí předních dveří otevíraných "proti větru". Později v průběhu výroby docházelo k drobným dílčím úpravám, které většinou představovaly přejímání konstrukčních celků z modelu 850. Koncem roku 1969 byla výroba v Itálii ukončena.

Do ČSSR se nedovážely některé specifické modifikace Fiatu 600 a 600 D, např. Fiat 600 Jolly (plážový), Fiat 600 T (dodávka), Autobianchi Bianchina 600 (kabriolet), Siata Amica 600 (sedan), Multipla – Fiat 600 Eden Roc, Multipla – Pininfarina 600, Multipla – Marine (plážový) a další.

Jak poznáme jednotlivé výrobní série Fiatu 600 a 600 D?

Vozy první série (březen 1955 – léto 1956) měly zadní okna bez okrasných lišt, posuvná okna ve dveřích, ty byly bez čalounění a ve dveřích byly odkládací schránky. Znak na masce byl kulatý, perforovaný, na každé straně znaku byly tři hliníkové fousy. Vozy druhé série (podzim 1956 – jaro 1957) měly na zadních oknech okrasné lišty a větší přední směrové svítilny. Došlo také k úpravě posuvných oken. Do února 1957 zadní světla s malou hliníkovou základnou, u prvních vozů do února 1956 chyběly zadní směrové svítilny). Od léta 1955 instalovány měřiče hladiny benzínu. Karburátory WEBER 22 DRA. Vozy třetí série (jaro 1957 – podzim 1957) měly již spouštění oken, zajištěné na ploché řemeny, dveře měly vnitřní čalounění. Nové bylo provedení spínání světel a směrových svítilen kombinovanými páčkami na trubce hřídele volantu. Čtvrtá série (podzim 1957 – 1958) zaznamenala větší konstrukční změny – rozchod předních kol byl zvětšen na 1230 mm, zvětšil se objem olejové náplně v motoru včetně spodního víka, motor obdržel karburátor WEBER 22 IM, karosérii vylepšily chromované lišty a zadní větší světla. Pátá série (1958) dostala nové výkonnější dynamo s výkonem 230 W, větší řemenici, nový regulátor nabíjení, vyšší výkon motoru a větší objem chladicí soustavy. Poslední šestá série šestistovky (podzim 1959 – 1960) již neměla přední směrové svítilny nahoře na blatnících, ale dole v rozích čelní masky, ruční převodovou brzdu nahradila lanová na obě zadní kola.

Na podzim 1960 se začala vyrábět první série Fiatu 600 D, u které přibyla přední vyklápěcí okénka ve dveřích, které pozbyly horní krycí destičky. Nové byly zadní sdružené svítilny a motor dostal objem 767 cm3. Nakrátko se osazoval filtrační čistič oleje. Na podzim roku 1961 začala produkce druhé série Fiatu 600 D s větším akumulátorem, karburátorem WEBER 28 ICP 1 a od roku 1962 také s odkládací přihrádkou pod pravou částí palubní desky. Od roku 1964 se montoval karburátor WEBER 28 ICP 3. Od třetí série počínaje květnem 1964 se změnilo „sebevražedné“ otvírání dveří, které nově měly panty na předním sloupku, klouby tyčí řadicích pák byly samomazné. Znak na masce v podobě obdélníku dostal dvě vodorovné lišty a namísto hliníku byly vyrobeny z plastu. Poslední čtvrtá série 600 D se prodávala od podzimu 1965, došlo ke snížení výkonu motoru na 16,9 kW a objem palivové nádrže se zvýšil z 27 na 31 l. Akumulátor, větrák, hlavní brzdový válec, brzdové válečky a bubny byly sjednoceny s Fiatem 850.

Fiat 600 se vyráběl také mimo Itálii ve Španělsku (Seat 600) – 814 926 kusů, Jugoslávii (Zastava 600) – 923 487 kusů, NSR (NSU Jagst) – 172 000 kusů, Chile – 12 000 kusů a Argentině – 304 016 kusů, kde se vyráběla až do počátku 80. let minulého století verze 600 R s motorem o zdvihovém objemu 800 cm3. Meziverze mezi Multiplou a sedanem pod označením Seat 800, používaná zejména jako taxi, se vyráběla u Seatu, tam také pokračovala výroba modernizované verze 600 E a 600 L až do roku 1973. Do roku 1982 se šestistovka vyráběla v Argentině a jugoslávské automobilce Zastava, avšak od konce 70. let minulého století již s motorem z Fiatu 850. 

Celkově bylo v letech 1955-1969 v mateřském závodě v Turíně vyrobeno 2 612 367 kusů Fiatů 600 (dle Wikipedie), italské stránky uvádějí 2 695 197 automobilů řady 600. Celosvětově bylo vyrobeno přibližně 4 939 642 kusů Fiatů 600, 600 D, Multipla a dalších modifikací na bázi tohoto typu.

V roce 1962 se Fiat 600 prodával v ČSSR za 31 000 Kčs (dříve 22 000 Kčs), v roce 1964 Fiat 600 D v Tuzexu za 7 900 bonů (1 bon se tehdy prodával přibližně za 5-6 Kčs).

Aktuální počty vozů Fiat 600, 600 D v České republice (kód 8602):

1954 –1 ks, 1955 – 8, 1956 – 9, 1957 – 172, 1958 – 88, 1959 – 162, 1960 – 338, 1961 – 110, 1962 – 192, 1963 – 161, 1964 – 259, 1965 – 278, 1966 – 300, 1967 – 219, 1968 – 382, 1969 –511, 1970 – 3, 1971 – 1, 1972 – 1, 1973 – 1, celkem 3 189 ks (2008 – 3 712 ks, 2009 – 3 580 ks Fiatů 600 a 600D)

Ve slušném stavu se Fiat 600 (rok výroby cca 1955) prodává za 5 000 EUR, před rekonstrukcí přibližně za 1 000 EUR. V Monaku proběhla před dvěma roky aukce Fiatu 600 v plážové úpravě, který vlastnil Giannini Agnelli. Vydražil se za 40 000 EUR (v přepočtu za 970 000 Kč). Vozy Fiat Jolly (v Itálii se jim někdy říká La Spiaggina) se vyráběly v letech 1958 až 1966 a měly je v oblibě tehdejší celebrity. Vzniklo přibližně 100 kusů a každý z nich je raritou. Jedním jezdil např. Agnelliův kamarád, jiný průmyslový magnát, Aristotle Onassis. 

Samostatnou zmínku si zaslouží velkoprostorová čtyřdveřová verze Fiatu 600, nazvaná Multipla. Představena byla na Expo 1956 v Bruselu, kde doslova vyvolala senzaci. Jak hlásal dobový prodejní slogan, „Multipla je uvnitř větší než venku“. Začala se vyrábět v roce 1956, jen krátce po zahájení výroby základního modelu. Trambusová koncepce poskytovala prostor šesti cestujícím nebo se dvěma sedadly umožňovala naložit velké množství zavazadel.

Variabilitu interiéru usnadňovala dvě sklopná nouzová sedadla. Na délku měří Multipla 353 cm, na šířku 145 cm, na výšku 158 cm, rozvor je prodloužen na 200 cm, pohotovostní hmotnost činí 750 kg, užitečná hmotnost 480 kg. Pohonné ústrojí Multiply bylo převzato ze základního modelu šestistovky a upravená přední náprava z Fiatu 1100 – oproti šestistovce jsou na přední nápravě vinuté pružiny. Lahůdkou je řízení s dvakrát lomenou hřídelí s klouby. Rezerva je umístěna pod krytem z vnitřní strany na čelní stěně, před koleny spolujezdce. Multipla si získala hlavně v Itálii velkou popularitu a byla hojně využívána jako vozidlo taxislužby. Čtyřdveřový, šestimístný automobil dosahoval maximální rychlosti 90-105 km/h při spotřebě 6,7-6,85 l/100km.

Multiply z prvních let výroby využívaly motor o objemu 633 cm3, který byl později nahrazen výkonnější jednotkou o objemu 767 cm3, s výkonem 32 k. Modifikace Multipla bylo vyrobeno přibližně 129 994 kusů, v České republice jich je v provozu jen několik kusů. Fiat Multipla z roku 1966, který vlastní Aleš Titzl, je v současné době nejlépe zrenovovaným exemplářem v ČR, navíc s exotickým původem – první majitel jej zakoupil 27. 9. 1966 za 9 500 tuzexových korun. Vůz byl v tomto roce vystaven na brněnském strojírenském veletrhu a s výrobním číslem karosérie 129 224 se jednalo o jednu z posledních Multipel.

Co vás u Fiatu 600 může překvapit? Jednoznačně brzdy – válečkům a hadicím nesvědčí delší nečinnost a zanedbaná výměna brzdové kapaliny. Dalším nepřítelem je koroze, která hlodá ve všech nejnemožnějších místech, pokud bylo vozidlo provozováno v zimním období a jezdilo v soli. Motor je citlivější na přehřátí, a když se rozsvítí kontrolka (chybí ukazatel teploty chladicí kapaliny), zpravidla již vaří. Termostaty také nepatří k dlouho životným dílům. Často praská struna plynového pedálu, zlobí regulační relé, pozor je třeba dávat na klínové řemeny. Většina šestistovek má opotřebené karburátory a rozdělovače (pokud nejsou Magneti Marelli, nestojí za moc), kdo pravidelně nemaže svislé čepy, tomu se zadřou. Stářím tečou chladiče a rády praskají pryžová kolena u chladiče. Majitelé chválí šestistovku za její jednoduchost, účinné topení a snadný start v zimním období.

Členové našeho Old Fiat Clubu vlastní 9 Fiatů 600 a 600 D. Šestistovka je vhodným a stále dostupným modelem pro začínajícího sběratele veteránů. Po Fiatu 125p šestistovky nejčastěji stojí na zahradě pod stromem. Za málo peněz koupíte zpravidla hromadu dobrého šrotu, řadu slušných šestistovek jejich stárnoucí majitelé bohužel odhlásili z evidence.

Tak jak bylo u Fiatu obecným zvykem, brzy začaly vznikat také závodní verze Fiatu 600 a Fiatu 600 Multipla. Již koncem 50. let minulého století na základě modelu Fiat 600 stavěly některé karosárny speciální verze malých sportovních automobilů. Příkladem může být úhledné kupé Siata Amica 600 nebo Viotti 600. Speciální karoserie vyráběly i další firmy, například Fissore, Moretti, Savio, Vignale, Ghia, Pininfarina a další. Carlo Abarth (15. 11. 1908 – 24. 10. 1979) upravoval šestistovky pro závodní účely, především pro závody na okruzích. Dodávaly se s třemi typy motoru – 750 (747 cm³), 850 (847 cm³) a 1000 (982 cm³). Vrcholná verze 1000 TC (Turismo Competizione) měla čtyřventilovou hlavu válců a dvojici dvojitých spádových karburátorů Weber 40 DCOE. Kompresní poměr činil 13 : 1. Verze Fiat 600 Abarth vznikaly v letech 1955 – 1971. V dnešní době může být nepředstavitelné, že se závodilo i s Fiaty Multipla.

V nejostřejší verzi se Abarth označoval jako 1000 Berlina Corsa. Maximální rychlost činila podle převodů až 190 km/h díky maximálnímu výkonu 63-84,69 kW (85,7-115 k). Fiat Abarth 1000 Berlina Corsa GR.2 dosahoval rychlosti až 200 km/h. Rozměry: délka 335 cm, šířka 142 cm, výška 130 cm. Vůz vážil pouhých 583 kg, do nádrže se vešlo 70 litrů paliva. Od sériové verze se Abarthy odlišovaly velkým chladícím otvorem místo předního nárazníku, rozšířeným rozchodem s velkými koly, kotoučovými brzdami na všech kolech a zadním spoilerem. Dnes tyto automobily představují „perlu“ mezi sběrateli. Abarth 1000 TC Stradale z roku 1961 se prodává v průměru za 22 000 EUR, ve špatném stavu za 5 000 EUR.

Definitivní konec výroby Fiatu 600 D přišel dlouho po roce 1969, neboť do roku 1982 šla na plné obrátky výroba v Argentině a v jugoslávské automobilce Zastava trvala až do roku 1985, avšak od konce 70. let již jen s motorem z Fiatu 850.