Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fiat 127


Fiat 127

 

 

1971 – 1983 (eu. 1987, bra. 1996, yug. 2008)

 

Fiat 127 byl poprvé veřejnosti představen koncem března 1971, v následujícím roce získal titul vůz roku (počtem 239 bodů, v pořadí druhý skončil Renault 15/17 a třetí Mercedes-Benz 350 SL)) a záhy se dostal mezi deset nejvíce vyráběných osobních automobilů na světě – denně sjíždělo z výrobních linek závodu Mirafiori v Turíně v průměru 1 450 vozů modelu 127. Ročně se jej vyrobilo přibližně 310 000 kusů. Fiat 127 byl v době svého vzniku automobilem velmi moderní koncepce se čtyřválcovým kapalinou chlazeným motorem o zdvihovém objemu 903 cm3, umístěným vpředu napříč a pohánějícím přední kola. Karoserie tohoto vozu je celokovová, samonosná a vyráběla se ve dvoudveřovém a později třídveřovém provedení (od roku 1975). Základní verzi „Berlina“ později doplnilo kombi „Panorama“ a užitkové „Fiorino“.

Řada komponentů tohoto vozu byla před zahájením výroby testována v upraveném Autobianchi A112. Krátce po úplném ovládnutí a převzetí firmy Autbianchi Fiat v roce 1961 spustil „Progetto 109“ (projekt 109) – na nové podlahové platformě byl vpředu umístěn napříč čtyřválcový motor 1 221 cm3 z Fiatu 1100, který poháněl přední kola. Převodovka byla umístěna vedle motoru, karosérie byla inspirována Isigonissovým Austinem 1100. Autobianchi Primula dostala svou podobu díky týmu Dante Giacosy, vyráběla se v letech 1964-1970 v celkovém počtu 76 384 vozů (Primula byla nástupcem Fiatu 238). V roce 1968 došlo k restylingu Primuly a k rozšíření nabídky motorů. Vyráběly se tyto modifikace: Berlina 2, 3, 4 a 5 dveří (1964-1968), Coupe (1964-1968), Sedan 65C 2, 3, 4 a 5 dveří (1968-1970) a S Coupe (1968-1970).

Dalším předchůdcem Fiatu 127 bylo Autobianchi A 112. Jednalo se o malý, třídveřový a pětimístný rodinný vůz, který byl zejména v Itálii úspěšným konkurentem Mini Cooperu. Výroba A 112 probíhala v letech 1969-1985, o její oblíbenosti svědčí produkce 1 254 178 vozů jen v prvních šesti letech výroby. Předchůdcem bylo Autobianchi Bianchina. Autorem designu byl Nuccio Bertone. Od roku 1982 se prodávala pod názvem Lancia A 112, od roku 1985 byla vystřídána modelem Lancia Y 10, který technicky vycházel z Fiatu 127.

Fiat 127 byl na svou dobu velmi moderní koncepce a byl racionálně navržen zejména pro potřebu malé rodiny s dětmi, byl opatřen značně velkým zavazadlovým prostorem o objemu 365 dm3. Rozměrově byl srovnatelný s dnešními miniauty – délka 3 595 mm, šířka 1 527 mm, výška 1 390 mm, rozvor náprav 2 225 mm, rozchod vpředu 1 280 mm, rozchod vzadu 1 295 mm. Plných 80% vnitřního prostoru bylo využito pro pětičlennou posádku a uložení zavazadel. Velmi zdařilá karosérie byla vybavena tuhou střední podlahovou platformou a progresivně poddajnými deformačními zónami vepředu a vzadu. Hmotnost Fiatu 127 Mk 1 činila pouhých 705 kg, devítistovka Mk 3 vážila 710 kg. Karosérie byla svařena z velkoplošných výlisků, např. podlaha byla vylisována z jediného kusu plechu od pedálů až po zadní nárazník, boční stěny byly vylisovány také z jediného kusu s prostřihy na dveře a zadní boční okno.

Design Fiatu 127 vytvořil mladý návrhář Pio Manzù, syn známého sochaře Giacoma Manzù, který bohužel tragicky zahynul při nehodě ve svém Fiatu 500 ještě před zahájením sériové výroby. Ve španělské pobočce Fiatu, automobilce Seat, byl vyráběn model Seat 127, později Seat Fura, taktéž ve dvou a třídveřové verzi, ale i jako čtyřdveřový model.

V roce 1977 došlo k první modernizaci. Vznikl Fiat 127 Nuova, u nějž byla pozměněna karoserie (čelní stěna, motorové víko, přední blatníky, v interiéru nová přístrojová deska a masivnější volant) a co do nabídky motorů přibyl motor o objemu 1049 cm3, vyráběný v Brazílii závodem společnosti Fiat Automóveis SA v Belo Horizonte. Tento motor se stejně jako nové pětidveřové vozy do Evropy dovážel. Rokem 1981 započala v Brazílii výroba nového maloobjemového vznětového motoru o obsahu 1301 cm3. Vozy vyrobené pro brazilský trh nesou označení Fiat 147.

Druhá a poslední zásadní modernizace Fiatu 127 byla provedena v roce 1982 (kolmá čelní plastová maska, výraznější celoplastové polypropylénové nárazníky, podélné plastové lišty, velkoplošná světla). K dosavadní nabídce motorů přibyl ještě jeden, benzínový motor s objemem 1301 cm3. Stal se základem pro verzi 127 Sport, která dostala přepracovanou přední nápravu, odpovídající většímu typu Ritmo. Tento pohonný agregát umožňoval spolu s pětistupňovou převodovkou a díky nízké hmotnosti velmi dynamickou jízdu (zrychlení z 0 na 10 km/h za 12 s, maximální rychlost 165 km/h).

 

 

Fiat 127, Prima serie – série 1 (1971 – 1977)

 

Dvou a třídveřové provedení s motorem OHV o obsahu 903 cm3 (typ 100 GL, karburátor WEBER 32 IBA 22 nebo SOLEX C 30 DI40) – 34,6 kW (47 k). Přímo řazená čtyřstupňová převodovka. Palubní deska s dvěma kruhovými přístroji vycházející z Fiatu 128.

Modifikace: 127, 127 L, 127 Special

 

 

Fiat 127, Seconda serie – série 2 (1977 – 1981)

 

Model byl někdy nazýván Nuova. Dvou, tří a čtyřdveřové (Seat) provedení s motory OHV obsahu 903 cm3 (po modernizaci v roce 1977 typ 100 GL M 02 se sníženým výkonem) – 33,1 kW (45 k) a OHC 1049 cm3 – 36,8 kW (50 k), čtyřstupňová převodovka. Proti předchozímu modelu měl menší počet chromovaných dílů karoserie, přepracovanou příď i záď, modernější palubní desku a zvětšená boční zadní okna.

Modifikace: 127 900 L, 127 900 C, 127 900 CL, 127 1050 L, 127 1050 C, 127 1050 CL, 127 Sport, 127 Special, 127 Super, 127 Panorama (kombi), 127 Fiorino (PickUp)

 

 

Fiat 127, Terza serie – série 3 (1981 – 1983)

 

Třídveřové provedení s motory OHV o obsahu 903 cm3 – 33,1 kW (45 k), OHC 1049 cm3 (typ 127 A, po modernizaci v roce 1982 typ 127 A1, karburátor WEBER 32 ICEV 22 nebo SOLEX C 32 tdI/4) – 36,8 kW (50 k), OHC 1049 cm3 Sport (karburátor WEBER 34 DMTR) – 51,5 kW (70 k), OHC 1301 cm3 (typ 127 A3) – 55,2 kW (75 k). Užitková verze Fiorino také s dieselovým motorem 1301 cm3 – 33,1 kW (45 k). Některá provedení byla vybavena pětistupňovou převodovkou. Přední blikače se přestěhovaly z nárazníku vedle hlavních světlometů. Pozměněna byla i záď a přístrojová deska.

Modifikace: 127 Special, 127 Super, 127 Diesel, 127 Panorama, 127 Sport

 

 

Fiat 127, Serie Unificata – unifikované řady (1983 – 1987, 1996)

 

Rok 1983 není, jak se obecně uvádí, rokem ukončení výroby Fiatu 127, nýbrž došlo k dalšímu restylingu a k vytvoření jednotného jediného modelu pro Evropu a Jižní Ameriku. V nabídce zůstaly jenom dva motory – benzínový 1050 cm3 a vznětový motor 1301 cm3. Vůz byl odvozen ze starého modelu „Super“ a vyráběl se jako třídveřový hatchback a třídveřové kombi „Panorama“. Nicméně dopad na evropské trhy byl již zanedbatelný a proto výroba skončila v roce 1987. Naproti tomu v Jižní Americe díky vysoké popularitě výroba pokračovala až do poloviny 90. let minulého století, zejména v provedení schopném jezdit na čistý alkohol. První verze 147 „Rustica“ byla nazývána „Brio“, následovaly modifikace s litrovým motorem „Spazio“ a „Vivace“. Výroba probíhala v Brazílii a v Argetině, kde skončila definitivně v roce 1996.

Modifikace: 127, 127 Panorama, 127 Rustica, 127 Spazio, 127 Vivace

 

 

Z Fiatu 127 byl odvozen také užitkový Fiat Fiorino (první série). Licenční výroba Fiatu 127 probíhala na řadě míst – Seat 127, Zastava Yugo 45, Zastava Koral, Innocenti Koral, Innocenti Koral Cabrio, Fiat 147 (jezdil na etanol – E 100), Fiat 147 Panorama, Seat Fura, Fiat 133, aj. Licenční výroba upraveného Fiatu 127 Zastava Koral byla definitivně ukončena 11. listopadu 2008. Zastava Yugo se v letech 1985 – 1992 prodávala také v USA, celkem 141 651 kusů. Bohužel její kvalita byla velmi špatná a tak získala nelichotivé hodnocení jako 50. nejhorší auto všech dob.  

 

 

Celkově bylo v mateřském závodě v Itálii vyrobeno 3 779 086 vozů Fiat 127. V roce 1971 italská karosárna Moretti představila ve stylu Renaultu Rodeo a Citroënu Méhari svůj model Fissore 127 Scout, v roce 1980 Moretti Midimaxi. V Latinské Americe se výroba udržela až do roku 1995 – 1996; v závodě v Betimu v Brazílii bylo vyrobeno 1 260 312 kusů. Výroba a montáž probíhala také v závodě CCA v Bogotě v Kolumbii. Seat vyrobil v Sevelu v závodu Cordóba dalších 232 807 kusů, Zastava vyrobila 794 198 kusů.

V letech 1973 – 1975 licenční Fiat 127 vyráběla v malých počtech také polská FSO, v letech 1974 – 1975 také závod FSM. Italské stránky nicméně uvádějí celkovou výrobu Fiatu 127 ve výši 5 124 289 kusů. Pokud se chcete podívat na Fiat 127 v nějakém filmu, máte na výběr např. italské snímky „Vai avanti tu che mi vien da ridere“, „Di che segno sei?“, „Rag. Arturo De Fanti, bancario precario“, „Dove vai in vacanza?“ nebo „Il capo dei capi“.

Fiatů 127 bylo v České republice přihlášeno k provozu na pozemních kominukacích k 1. 1. 2013 (podle roku zápisu, není zohledněna případná výměna karosérie): 1971 – 10 ks, 1972 – 351 ks, 1973 – 333 ks, 1974 – 97 ks, 1975 – 197 ks, 1976 – 262 ks, 1977 – 224 ks, 1978 – 203 ks, 1979 – 156 ks, 1980 – 171 ks, 1981 – 44 ks, 1982 – 113 ks, 1983 – 86 ks, 1984 – 1 ks, 1985 – 1 ks, 1986 – 1 ks, 1987 – 3 ks.

K 1. 1. 1989 bylo evidováno v ČSSR celkem 13 654 Fiatů 127. K 1. 1. 2008 bylo v ČR přihlášeno k provozu na pozemních komunikacích 3 765 ks Fiatů 127, k 1. 1. 2009 jejich počet poklesl na 3 239 ks a k 1. 1. 2013 bylo v evidenci 2 253 ks Fiatů 127 (nejsou zahrnuty Fiaty 127 na veteránských značkách, počet existujících odhlášených vozů je nezjistitelný – hrubým odhadem se jedná o dalších cca 300 vozů). Zachováno zůstalo zhruba 30% vozů, dovezených do ČSSR (včetně vozů evidovaných na Slovensku).

Zkušenosti manželů Poláškových: Sami vlastníme Fiat 127 z první série z roku 1971-1972 s výrobním číslem 0 202 326, s pozdější výměnou karosérie č. 3 661 185. Jeden z předchozích majitelů jej přestavěl na verzi Mk III – Fiat 127 Super. V jednačtyřicetileté historii vozu jsme „teprve“ šestí majitelé. Kdybychom měli v 70. letech minulého století dostatek financí, určitě by zvítězil Fiat 127. Tak jsme v zimě v létě jezdili na motocyklech československé provenience, v 80. letech minulého století (Jaromír Polášek), respektive hned po revoluci (Jiřina Polášková) jsme si každý koupili svého Trabanta. Pak jsme řadu let jezdili tuzexovou Škodou 130 L a Fiatům jsme nadobro propadli teprve v roce 2005.

Náš Fiat 127 Super v očích ortodoxního veteránisty určitě není ve špičkovém top stavu (zejména litá kola ze Seicenta bijí do očí), v květnu prošel STK s řadou mírných připomínek (ale žádná vážná závada). Je to taková skládačka „orgánů“ z několika vozů – velmi pružný motor o objemu 903 cm3 (34,6 kW) je z Mk 1, převodovka je také z Mk 1, karburátor pochází z motoru 1 050 cm3, rozchod je širší o cca 10 mm. Levé dveře jsou z Mk 3, pravé dveře z Mk 2. Anatomická sedadla mají opěrky hlavy, samonavíjecí pásy, skla jsou originální zbarvená, vzadu jsou výklopná okna, zadní na třetích dveřích je elektricky vyhřívané. Ostřikovače jsou elektrické – vpředu i vzadu, zadní stěrač není osazen. Zavazadlový prostor je v porovnání s Bravem nebo jiným daleko větším soudobým autem opravdu veliký, bohužel nám v něm překáží rezerva (při opravě domku předního tlumiče kdysi dávno zapomněli přivařit držák na rezervu). Pravidelně se praštíme do hlavy o spodní hranu otevřených třetích dveří. Podvozek je hodně tvrdý, je třeba dávat pozor, aby se nepřepískl nájezd do prudší zatáčky (v TP máme zapsány a na autě obuty pneu 13x135/80) – chtělo by to širší kola (byrokratický úředník trvá na tom, co bylo v roce 1972 a odmítá zapsat změnu). Auto výborně startuje (pokud nestojí bez pohybu tři týdny), jízdní vlastnosti jsou dobře čitelné.

 

Žel zdařilé, čiperné auto je na dnešních silnicích jako beránek mezi vlky – rozměry jsou opravdu hodně malé a plechu dokola je zoufale málo (ačkoli dobové srovnávací crash testy dopadly výborně, dokonce lépe než u Volkswagenu Golf I. generace). Z žádného současného auta není tak dobrý výhled ven – subtilní sloupky, čelní, hodně skloněné sklo má rozměry 1 259 x 568 mm (poněkud se v něm zrcadlí palubní deska). Vzhledem k věku je strašákem koroze – není to auto na zimu, do sněhu, bláta a soli a pravidelná kontrola a ošetření nátěrů jsou víc než povinností. Fiat 127 přitahuje zájem zvídavých a zvědavých policistů (také vandalů), nedá se s ním jezdit do servisu (neznalost techniků, neexistence zásob ND), přesto řada originálních dílů i dílů z druhovýroby (skoro celá plechařina) se dá sehnat, a to i za rozumnou cenu. Drahé je čelní sklo – nové stojí 2 485 Kč, cena jednoho prahu se pohybuje od 700 do 800 Kč, originál cplt. řízení stojí 1 470 Kč (kupodivu stejné má i Š 130 nebo starší Favorit – jenom táhla musí být kratší), celý nový výfuk stojí 1 700 Kč, použitý motor cca 1 000-1 800 Kč, starší převodovka cca 800-1 000 Kč. Originál návod k užívání Fiatu 127 stojí na Aukru 150-300 Kč (Italové by se divili…), originální italy nálepka Fiat 127 na burze přijde na 200 Kč, čistý typový štítek k doražení čísel 300 Kč (tolik peněz za kousek hliníku…).

Vzhledem k věku se dá říci, že náš Fiat 127 „funguje a jezdí uspokojivě“ – alespoň jsme si splnili naše dávné přání jezdit tímto typem Fiatu (Jaromír Polášek – po cca 35 letech).

 

0000.jpg                                                                                          

0001.jpg                                                                               

0002.jpg                                                                           

0003.jpg                                                                         

0004.jpg                                                                                 

0005.jpg                                                                                    

0006.jpg                                                                           

0007.jpg                                                                        

0008.jpg                                                                    

0009.jpg                                                                              

0010.jpg                                                                          

0011.jpg